Historie sboru

    Hasičský sbor Roveň byl založen roku 1903, kdy po přednáškách a osvětě pana Františka Hanzlíka, rolníka z Vesce, místní obyvatelé pochopili nutnost založení hasičského sboru. Pan Hanzlík objasňoval celkový účel hasičského sboru, který se stává ochráncem při živelných pohromách a katastrofách, neštěstích a především při požárech.

Ještě roku 1903 zakupuje obec ruční koněspřežnou čtyřkolovou stříkačku s veškerým příslušenstvím, a to za 1 000 zlatých, což v dřívějších dobách znamenalo 2000 korun. V dochované kupní smlouvě je uvedeno, že 1 000 korun bylo splaceno v hotovosti a na zbytek byl vystaven dlužní úpis v délce 5 roků se 6 % úrokem firmě A. Fichtner Praha-Košíře. Ještě téhož roku se konala slavnost hasičského sboru, při níž došlo ke svěcení nově pořízené stříkačky, které provedl farář Mikulášek z Mladějova.

První dřevěná zbrojnice určená pro umístění stříkačky byla vystavena až roku 1924, do té doby byla stříkačka schovávána v kůlně u Doškářů v čp. 3.

Dne 11. července roku 1924 se na Rovni konala významná událost a to župní sjezd župy Sobotecké za účasti 41 sborů se 600 členy. Na slavnost se přišlo podívat zhruba 3000 lidí a jednalo se zřejmě o největší slavnost v dosavadní historii obce.

Roku 1936 byla postavena nová zděná požární zbrojnice na místě původní dřevěné. Každý člen sboru na stavbě odpracoval 2 dny zdarma. Celkové náklady na výstavbu byly 13 000 korun.

V roce 1942 byla zakoupena nová dvoukolová motorová stříkačka od firmy Smékal Slatiňany za obnos 32 800 Kč.

V roce 1951 došlo ke koupi dopravního auta NSU. Po krátkém čase však došlo k výměnám za auta jiná.

Tím stručné shrnutí nejstarší historie sboru končí. Důvodů je více, prvním je, že dochovaných písemností a dokumentů není mnoho a když už nějaké jsou, tak jsou v žalostném stavu. Dalším důvodem je, že v obecní kronice založené roku 1922 zmínky o založení a začátcích činnosti hasičského sboru bohužel nejsou. Posledním a asi i nejzásadnějším důvodem je, že první kronika sboru byla založena až roku 1985, kdy vedení sboru usoudilo, že situace by se měla změnit a do funkce kronikáře byl zvolen pan Alois Kožený. Ale ani od roku 1985 se situace příliš nezlepšila, protože kronika byla psána velmi stručně a mnoho informací se v ní nedočteme.